Ces radiol. 2011, 65(2):131-136

Léčba benigních striktur jícnu rezistentních na balonkovou dilataci biodegradabilními stentyPůvodní práce

Martin Köcher¹, Vlastimil Válek², Marie Černá¹, Jiří Kozák¹, Čestmír Neoral³, René Aujeský³, Tomáš Andrašina²

¹ Radiologická klinika LF UP a FN, Olomouc

² Radiologická klinika LF MU a FN, Brno

³ I. chirurgická klinika LF UP a FN, Olomouc

Cíl: Léčba benigních striktur jícnu je zásadně odlišná od léčby striktur maligních. U benigních striktur se všeobecně preferuje řešení nechirurgické. Dilatace benigní striktury je dnes metodou první volby. Některé striktury však reagují velmi špatně či vůbec na dilatační léčbu. Řešením u nemocných s benigní strikturou jícnu rezistentní na dilataci stále diskutovaným v literatuře je dilatace striktury pomocí dočasně implantovaných jícnových stentů. Použití biodegradabilních stentů v léčbě benigních striktur rezistentních na balonkovou dilataci zajistí rovněž dlouhodobou dilataci se současnou možností příjmu potravy, ale bez nutnosti jejich pozdějšího odstranění. Cílem naší studie je prezentovat zkušenosti s technikou implantace biodegradabilních jícnových stentů a zhodnotit výsledky léčby ve smyslu klinického efektu.

Metoda: Biodegradabilní samoexpandibilní SX Ella-BD stent (Ella-CS, Hradec Králové, Česká republika) je vyráběn z absorbovatelných polydioxanonových monofilament. Od března 2007 do prosince 2010 jsme léčili celkem 15 pacientů (12 mužů a 3 ženy) s benigní strikturou jícnu rezistentní na balonkovou dilataci implantací celkem 20 biodegradabilních stentů. Průměrný věk pacientů byl 65,5 let (od 6 do 85 let).

Výsledky: Zavedení stentu do místa stenózy a jeho rozvinutí ve správné pozici bylo vždy úspěšné, primární technická úspěšnost dosáhla 100 %. Léčba byla primárně klinicky úspěšná u šesti nemocných (40 %). Sekundární klinická úspěšnost metody, kterou jsme definovali jako možnost uspokojivého polykání (minimálně stupeň 1) bez ohledu na další reintervenci s jedinou podmínkou, a to významného prodloužením intervalu mezi případnými reintervencemi, dosáhla 80 %. Z komplikací se vyskytla bolest po implantaci stentu u jednoho nemocného a rovněž u jednoho nemocného ezofagotracheální píštěl. U dvou nemocných jsme zaznamenali částečnou migraci stentu, hyperplazii sliznice u třech nemocných a restenózu u čtyřech nemocných.

Závěr: Použití biodegradabilních stentů je technicky možné a bezpečné. Degradabilita eliminuje nutnost jeho odstranění, a tím riziko komplikací vyplývajících z instrumentací souvisejících s vyjmutím stentu. Léčba je však zatížena relativně vysokým procentem restenóz. Relativně častou, ale prostou balónkovou dilatací řešitelnou, komplikací je rovněž hyperplazie sliznice. K definitivnímu zhodnocení je nutný větší soubor nemocných.

Klíčová slova: jícen, benigní striktura, stent, biodegradabilní stent

Granty a financováni:

Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR č. NS 10288-3/2009 a grantem IGA UP Olomouc č. LF-2011-007.

Přijato: 31. březen 2011; Zveřejněno: 1. červen 2011  Zobrazit citaci