Fulltextové hledání

Autoři článku prezentují současný přístup k diagnostice postižení endometriózou pomocí magnetické rezonance, dále prezentují doporučený protokol vyšetření a doporučený systém hodnocení.

Práce přináší současné zkušenosti a návrh optimální léčby mezenteriální ischemie s využitím endovaskulárního a chirurgického přístupu.

Redukce TIPS pomocí stentgraftu při jinak neléčitelné jaterní encefalopatii je účinnou a jednoduchou metodou její léčby.

Cílem přehledového článku je představit ucelený obraz o současném zobrazování adenokarcinomu pankreatu a jeho diferenciální diagnostiky pomocí moderních zobrazovacích metod. Článek by mohl pomoci mnohým lékařským odbornostem jako vodítko v pochopení výhod a nevýhod jednotlivých zobrazovacích metod v diagnostice a zejména diferenciální diagnostice této nemoci.

Autorka článku představuje problematiku i doporučení pro pacienty s prokázaným nízce rizikovým karcinomem prostaty v režimu aktivního sledování z pohledu radiologa. Představuje kritéria pro zařazení pacienta do režimu sledování, prezentuje možnosti i limitace MR vyšetření pro účel aktivního sledování.

Spinální selektivní angiografie patří svým rozsahem mezi nejpracnější angiografická vyšetření s vysokou radiační zátěží.

Split-bolus technika podání kontrastní látky je s výhodou použitelná při vyšetření pacientů s polytraumaty.

Naše předběžná data ukazují, že pro zobrazení nádorové tkáně u pacientů v biochemickém relapsu karcinomu prostaty s dosud nízkou hladinou PSA pomocí ¹⁸F-fluorocholin PET/CT je podstatná dynamika růstu PSA.

Endovaskulární léčba iatrogenních arteriálních poranění je vysoce účinnou a bezpečnou metodou a měla by být zvažována jako první možnost léčby.

Prospektivní studie potvrdila, že pokles frakční anizotropie související se změnou mikrostruktury rozsáhlých oblastí bílé hmoty mozkové je přítomen již během první epizody schizofrenie.

CT navigovaná minimálně invazivní léčba bolesti je spojena s určitým rizikem radiační zátěže pro pacienta.

Práce popisuje diagnostiku a léčbu krvácení u pacienta s neurofibromatózou 1. typu a diskutuje patogenezi krvácení, diagnostické možnosti a výhody endovaskulární terapie oproti chirurgickému přístupu.

Chronická obstrukční plicní nemoc je velmi závažným onemocněním se vzrůstající incidencí. CT vyšetření plic umožňuje zhodnotit plicní parenchym a posoudit jeho změny. Při posuzování změn u plicního emfyzému je třeba hodnotit oblasti snížené denzity plicní a destrukce plicní tkáně, přičemž obraz má často relativně typický charakter v závislosti na nejvíce postižené anatomické části plíce. Vhodnou metodou pro posouzení závažnosti emfyzému je plicní denzitometrie, při níž se hodnotí zastoupení oblastí se sníženou denzitou a tato hodnota sama o sobě má často větší výpovědní hodnotu než funkční plicní testy. Druhou metodou pro zhodnocení emfyzému plicního je plicní volumetrie, zejména pro potřeby eventuální volumredukční terapie. V tomto směru má velký přínos zejména vyšetření plicních objemů na skenech v nádechu a výdechu.

Cíl. Srovnání efektivní dávky a orgánové dávky na oční čočku při vyšetřeních mozku multidetektorovým CT přístrojem (MDCT) s nastavenou automatickou modulací proudu, provedené výpočetním algoritmem iterativní rekonstrukce v obrazovém prostoru (IRIS) a algoritmem filtrované zpětné projekce (FBP).
Metoda. Z celkem 80 neakutních MDCT mozku s nastavením automatické proudové modulace bylo 40 provedeno protokolem založeným na IRIS a 40 dalších protokolem s FBP. Všechna vyšetření byla realizována na MDCT přístroji SOMATOM Definition AS+ (Siemens Healthcare, Forchheim, Německo).
Efektivní dávka byla vypočtena z CT dávkového indexu (CTDIvol) a dose length product (DLP) v prostředí softwaru ImPACT. Orgánové dávky na oční čočku byly vypočteny z hodnot mAs aplikovaných v úrovni oční čočky. Obrazová a diagnostická kvalita rekonstruovaných obrazů byla subjektivně hodnocena dvěma zkušenými atestovanými radiology v zaslepeném porovnání. Bylo také provedeno kvantitativní statistické hodnocení úrovně obrazového šumu.
Výsledky. U IRIS byla průměrná efektivní dávka na oční čočku 1,04 ± 0,21 mSv, u FBP 1,53 ± 0,29 mSv, což představuje snížení o přibližně 32 % ve prospěch IRIS. Průměrná orgánová dávka byla u IRIS 26,9 ± 1,9 mGy a u FBP 40,2 ± 3,2 mGy, což představuje redukci o 33,1 %. Při subjektivním porovnání vjemu kvality obrazu nebyl zjištěn významný rozdíl (p = 0,21). V rámci kvantitativního hodnocení úrovně šumu bylo zaznamenáno malé, ale již statisticky významné zvýšení na obrazech rekonstruovaných algoritmem IRIS (p