Fulltextové hledání

Cíl: Porovnání radiační zátěže a obrazové kvality při HRCT plic mezi třemi přístroji v jedné nemocnici.
Metodika: Retrospektivně bylo zhodnoceno 3 × 50 náhodně vybraných pacientů, kteří podstoupili HRCT plic na třech různých přístrojích (Somatom Definition AS [SD], Somatom Emotion [SE], Brilliance iCT [iCT]) v rámci jedné nemocnice. Rekonstrukce byly provedeny standardně s použitím měkkotkáňového (mediastinálního) algoritmu a algoritmu s vysokým prostorovým rozlišením (HRCT). Obrazová kvalita byla měřena jako směrodatná odchylka denzity v trachee, levé síni, aortě a hodnocena na čtyřstupňové Likertově škále. Podle naměřených hodnot efektivního průměru pacientů byl vytvořen fantom, který byl zobrazen s pěti úrovněmi proudu na rentgence.
Výsledky: Obrazová kvalita vyjádřená jako směrodatná odchylka denzity v zájmové oblasti byla v mediastinální rekonstrukci významně lepší u přístroje SD oproti SE (p = 0,0060), rozdíl v subjektivním hodnocení na čtyřstupňové škále významný nebyl (p = 0,11). V HRCT rekonstrukci byla směrodatná odchylka denzity významně nižší u přístroje iCT oproti SD (p = 0,0003), avšak obrazová kvalita byla subjektivně hodnocena o třetinu stupně hůře (p = 0,028). Průměrná radiační zátěž z vyšetření byla na přístroji SD 2,6násobná a na SE 1,9násobná v porovnání s iCT (p < 0,0001).
Závěr: V práci jsme ukázali významný rozdíl v radiační zátěži při HRCT vyšetření plic na různých přístrojích v jedné nemocnici. Mezi přístroji s největším rozdílem byl minimální rozdíl v subjektivním hodnocení obrazové kvality HRCT, což je nejspíše dáno optimalizací vyšetření a zvyklostmi.

Transarteriální chemoembolizace (TACE) má v současnosti důležitou roli v managementu vybraných nádorů jater. Technikou provedení TACE zásadně nevybočuje od jiných embolizačních výkonů, nicméně kromě obecných se zde můžeme setkat s některými specifickými technickými problémy a komplikacemi. Mezi technické problémy patří technické obtíže při selektivní katetrizaci (např. při přítomnosti odstupové stenózy či anatomických variant větvení truncus coeliacus nebo vinutosti a ostrých odstupů cílové tepny), vznik disekcí a spasmů, přítomnost extrahepatálního zásobení lézí či přítomnost arterioportálních nebo arteriovenózních zkratů.
K nejčastějším specifickým komplikacím řadíme nežádoucí únik chemoembolizačního materiálu do necílových tepen zásobujících okolní orgány (žlučník, gastrodudoenum), vznik jaterních abscesů nebo rozvoj jaterního selhání.
Znalost možných technických problémů a komplikací TACE a možností jejich předcházení může podstatně zlepšit prognózu pacientů indikovaných k tomuto výkonu.

Cíl: Zhodnotit zkušenosti se zobrazením nádorů prsu na 3T MRI pomocí osmnáctikanálové cívky a multiparametrického hodnocení nálezů.
Metodika. Byly porovnány výsledky hodnocení 3T MRI prsů s operačními nálezy u 25 žen s 26 operovanými prsy, průměrný věk žen byl 51,8 v rozpětí 25-67 let. Vyšetřovací protokol zahrnoval provedení morfologického zobrazení, difuzního zobrazení, hodnocení dynamiky sycení tkání včetně farmakodynamické analýzy a hodnocení podílu cholinu ve spektru jednovoxelové MR spektroskopie.
Výsledky: V souboru byla dosažena senzitivita pro odhalení maligního ložiska v prsu 100% (18/18), specificita byla 87,5% (7/8). Nejvyšší dílčí senzitivitu i specificitu vykazovala restrikce difuze 88,9% (16/18) a 87,5% (7/8) následovaná spektroskopií - senzitivita 72,2% (13/18), specificita 87,5% (7/8). Při detekci uzlinových metastáz v axile bylo dosaženo senzitivity i specificity shodně 83.3%.
Závěr: Multiparametrické zobrazení karcinomu prsu je vysoce senzitivní a relativně specifickou metodou detekce karcinomu prsu, spolehlivost hodnocení uzlinových metastáz je rovněž uspokojivá.

Embolizace jaterních hemangiomů je efektivní metoda léčby velkých symptomatických kavernózních hemangiomů jater s minimálním počtem komplikací a na rozdíl od chirurgického řešení těchto nádorů je provázena nulovou mortalitou a morbiditou.

Autoři popisují jednotlivé bioptické metody, které jsou dnes součástí úplné mamární diagnostiky, jejich indikace, techniku provedení, kontraindikace a komplikace, spolehlivost pro stanovení histologické diagnózy a význam pro následnou léčbu u maligních nádorů prsu. Jednotlivé bioptické techniky jsou podány v historickém přehledu. Nejdéle užívaná aspirace tenkou jehlou je dnes ve většině screeningových zemí užívána pro biopsii solidních lézí velmi omezeně a její hlavní význam je v aspiraci tekutinových útvarů v prsu. Core cut biopsie (CCB) je standardní metodou pro získání histologické diagnózy u solidních lézí prsní žlázy a její zavedení v devadesátých letech 20. století znamenalo zásadní změnu pro následnou chirurgickou a onkologickou léčbu karcinomu prsu. Jsou referovány nejnovější bioptické metody, které využívají k odběru většího množství tkáně z prsu vakua. Jedná se o vakuovou biopsii, která stanoví velmi přesnou histologickou diagnózu u lézí, kde core biopsie může podhodnotit histologickou diagnózu. Je to zejména v případě histologicky hraničních lézí, jako jsou in situ karcinomy a atypické hyperplazie. Intact BLES biopsie (radiofrekvenční ablace) je vysoce přesná bioptická metoda, která může odebrat ložisko v jednom vzorku tkáně. Jako jediná bioptická metoda je schopná zachovat pro patologa hodnotitelný okraj ložiska, a může tak při další technické inovaci uspět i jako terapeutická metoda u minimálních maligních lézí prsu.

Angiosarkom srdce je vzácný maligní tumor, postihující zpravidla pravou síň. V našem případě je popsán diagnostický a terapeutický postup u 74leté pacientky s angiosarkomem v jeho typické lokalizaci. Léčba angiosarkomů je chirurgická. Prognóza všech sarkomů srdce je však i při jejich úplné resekci špatná.

Cíl: Otoskleróza je autozomálne dominantné ochorenie s variabilnou penetráciou a expresiou, charakterizované dystrofiou enchondrálnej vrstvy kostného puzdra labyrintu. Ochorenie sa typicky manifestuje prevodovou poruchou sluchu za celistvou blankou bubienka, ale môže sa manifestovať aj percepčnou alebo zmiešanou poruchou sluchu.
Metódy a výsledky: Otosklerózu rozdeľujeme na dve základné formy, fenestrálnu a retrofenestrálnu (kochleárnu). Diagnóza otosklerózy sa stanoví na základe anamnézy (rodinná anamnéza), spektra audiologických vyšetrení a zobrazovacími metódami. Dominantné postavenie v zobrazení má HRCT spánkových kostí. HRCT pomáha potvrdiť diagnózu otosklerózy, vylúčiť iné príčiny prevodovej poruchy sluchu za celistvou blankou bubienka a určiť rozsah postihnutia labyrintu.
Záver: Predmetom skúmania je vzťah rozsahu postihnutia labyrintu a stavu sluchu pri diagnostike a stanovení prognózy otosklerózy.

Cíl. Srovnání efektivní dávky a orgánové dávky na oční čočku při vyšetřeních mozku multidetektorovým CT přístrojem (MDCT) s nastavenou automatickou modulací proudu, provedené výpočetním algoritmem iterativní rekonstrukce v obrazovém prostoru (IRIS) a algoritmem filtrované zpětné projekce (FBP).
Metoda. Z celkem 80 neakutních MDCT mozku s nastavením automatické proudové modulace bylo 40 provedeno protokolem založeným na IRIS a 40 dalších protokolem s FBP. Všechna vyšetření byla realizována na MDCT přístroji SOMATOM Definition AS+ (Siemens Healthcare, Forchheim, Německo).
Efektivní dávka byla vypočtena z CT dávkového indexu (CTDIvol) a dose length product (DLP) v prostředí softwaru ImPACT. Orgánové dávky na oční čočku byly vypočteny z hodnot mAs aplikovaných v úrovni oční čočky. Obrazová a diagnostická kvalita rekonstruovaných obrazů byla subjektivně hodnocena dvěma zkušenými atestovanými radiology v zaslepeném porovnání. Bylo také provedeno kvantitativní statistické hodnocení úrovně obrazového šumu.
Výsledky. U IRIS byla průměrná efektivní dávka na oční čočku 1,04 ± 0,21 mSv, u FBP 1,53 ± 0,29 mSv, což představuje snížení o přibližně 32 % ve prospěch IRIS. Průměrná orgánová dávka byla u IRIS 26,9 ± 1,9 mGy a u FBP 40,2 ± 3,2 mGy, což představuje redukci o 33,1 %. Při subjektivním porovnání vjemu kvality obrazu nebyl zjištěn významný rozdíl (p = 0,21). V rámci kvantitativního hodnocení úrovně šumu bylo zaznamenáno malé, ale již statisticky významné zvýšení na obrazech rekonstruovaných algoritmem IRIS (p

Ve třech kazuistikách je demonstrován dnešní pohled na diagnostiku a léčbu nitrolebních komplikací vznikajících v průběhu akutního či chronického středoušního zánětu. Jde o závažná onemocnění, která vyžadují přesnou diagnózu a rychle nasazenou odpovídající terapii. Mezi nitrolební zánětlivé otogenní komplikace patří: ohraničená pachymeningitida, periflebitida esovitého splavu, epidurální a perisinuózní absces, trombóza a tromboflebitida nitrolebních splavů, difuzní hnisavý zánět mozkových obalů, subdurální empyém, mozkový a mozečkový absces. Základní úlohu v diagnostice nitrolebních otogenních zánětlivých komplikací hrají zobrazovací metody, hlavně počítačová tomografie (CT) a magnetická rezonance (MR). Léčba nitrolebních otogenních komplikací je založena na podávání antibiotik a chirurgické sanaci zánětu spánkové kosti.

Cíl. Přibližně u 30 % pacientů s aneuryzmatem aorty abdominální (AAA) léčených endovaskulárně je nutné extendovat stentgraft (SG) do jedné nebo obou a. iliaca externa (AIE). Zatím není dostatečně prozkoumáno, zda je to možné bez většího klinického rizika a jak intenzivní bude biochemická reakce.
Metoda. Implantovali jsme bifurkační SG u 320 pacientů s AAA. Byli rozděleni do čtyř skupin podle perioperační okluze a. iliaca interna (AII): skupina A (okluze pravé AII), B (okluze levé AII), C (okluze obou AII) a skupina D (obě AII průchodné). Ve všech skupinách jsme odebírali krevní vzorky v průběhu 7 pooperačních dní a měřili hladiny C-reaktivního proteinu (CRP), myoglobinu, laktátu a leukocytů. Sledovali jsme také příznaky ischémie kolon. Porovnali jsme vzestupy hladin laboratorních markerů mezi skupinami.
Výsledky. Nejvyšší hladiny myoglobinu byly dosaženy 2. pooperační den; ve skupině A 224 ng/l, ve skupině B 261 ng/l a ve skupině D 120 ng/l, zatímco ve skupině C byla naměřena hodnota 621 ng/l. Maximální hodnoty CRP byly dosaženy 3. pooperační den; ve skupině A 125 mg/l, ve skupině B 122 mg/l, ve skupině C 141 mg/l a ve skupině D 130 mg/l. Pouze u jednoho pacienta došlo k rozvoji ischemické kolitidy, která byla způsobena histologicky prokázanou mnohočetnou embolizací cholesterolových plátů.
Závěr. Zvýšení hladin CRP, laktátu a leukocytů ve skupinách A, B a C nebylo statisticky významné ve srovnání se skupinou D. Myoglobin byl nejcitlivějším markerem subklinické dočasné ischémie po oboustranné okluzi AII (skupina C).

Cíl. Zhodnotit přesnost v hodnocení renálních cév pomocí kontrastní MR angiografie ledvin pomocí tříteslového systému.
Metoda. Třicet dva nemocných s nádorem ledviny podstoupilo dynamickou kontrastní MR angiografii na tříteslovém systému po intravenózní aplikaci gadobenat dimegluminu. U všech nemocných byla provedena operace ledviny, během které chirurg provedl exploraci cévního zásobení a výsledky MRA a operace byly vzájemně porovnány.
Výsledky. U 32 ledviny bylo chirurgem nalezeno 44 tepen a 38 žil. Při hodnocení na nemocného byla zjištěna přesnost zobrazení tepen 90,6 %, stejné přesnosti dosáhlo hodnocení žil, pro přesnost celého zhodnocení cév ledviny však přesnost klesla na 84,4 %. Lepších výsledků bylo dosaženo u analýzy na cévu - přesnost 93,2 pro tepny, 92,1 pro žíly a 93,9 pro veškeré cévy. Tři cévy nebyly vůbec zobrazeny, tři cévy, i když byly zobrazeny, tak nebyly popsány.
Závěr. Kontrastní MRA na tříteslovém přístroji je hodnotnou variantou pro zobrazení cévního zásobení ledviny v předoperačním plánování, trpí však snížením přesnosti vlivem objektivních i subjektivních důvodů.

CT s vysokým rozlíšením (HRCT) sa stalo metódou voľby v zobrazovaní a diagnostike ochorení stredného ucha a prevodovej poruchy sluchu. Pomocou HRCT dokážeme detailne popísať anatómiu spánkovej kosti, patológiu stredného ucha (otitis media chronica, cholesteatóm a ich komplikácie) a traumatické zmeny. Magnetická rezonancia má naopak vysoké rozlíšenie mäkkých tkanív, preto ju využívame k diferenciálnej diagnostike mäkkotkanivovej masy stredného ucha zobrazenej na CT, k odlíšeniu reziduálneho ochorenia alebo recidívy v teréne pooperačných zmien a k zobrazeniu intrakraniálnych komplikácií akútnej a chronickej otitídy. CT a MR sú komplementárnymi zobrazovacími metódami, pomáhajú stanoviť správnu diagnózu, ktorá je pre klinika dôležitá z hľadiska stratégie liečby. V publikácii uvádzame spektrum patológií stredného ucha, s ktorými sa pri zobrazení spánkovej kosti môžeme stretnúť a na ktoré treba myslieť.

Cíl. Uvést přehled intervenčních radiologických metod u onkologických nemocných včetně literárních výsledků a našich vlastních zkušeností.
Metoda. Od roku 1994 se na našem pracovišti systematicky zabýváme onkologickými intervenčními výkony. Nejprve jsme do praxe zavedli implantaci kovových samoexpandibilních stentů u nemocných s maligní stenózou jícnu, žlučových cest a tlustého střeva, poté jsme začali provádět chemoembolizace, regionální chemoterapii a konečně perkutánní ablační postupy. Do roku 2010 jsme takto ošetřili více než 2000 klientů. Nemocní jsou na našem pracovišti od roku 1997 k těmto výkonům indikováni pouze na základě doporučení Indikační onkologické komise a ve většině případů se jedná a komplexní přístup kombinace více těchto metod s chemoterapií či chirurgickým výkonem.
Výsledky. Na našem pracovišti jsme retrospektivně zhodnotili soubor 28 nemocných s HCC, u kterých jsme provedli RFA a TACE. Sledovali jsme dobu rekurence za 1, 2 a 3 roky a za 5 let a dosáhli jsme 68 %, 45 %, 38 % a 21 %. U 15 % jsme v léčbě pokračovali i při progresi onemocnění a je nutné zdůraznit, že především extrahepatální progrese onemocnění nemusí být důvodem k ukončení léčby.
V našem souboru 72 nemocných s metastázami kolorektálního karcinomu, jejichž velikost byla 5 a méně cm bez mimojaterního postižení, dosáhl medián přežití od stanovení diagnózy metastázy 35,8 měsíců s 95% konfidenčním intervalem (30,9-42,8 měsíců). Tří a pětileté přežití dosáhlo 49 % a 22 %. Průměrná velikost termoablované léze byla 29 mm.
U klientů s cholangiocelulárním karcinomem jsme v prospektivní randomizované studii prokázali, že brachyterapie v kombinaci s radioterapií a zavedením kovového stentu prodlužuje průměrnou délku života z 233,5 dnů (pouze zavedení stentu) na 399,8 dnů. V souboru našich 20 pacientů s maligní stenózou žlučových cest s diagnózou CCC, kterým jsme po zavedení kovového samoexpandibilního stentu nabídli BRT a systémovou chemoterapii, byl medián přežití těchto nemocných 16,1 měsíce. Ve stejné studii pak máme 11 pacientů, kterým jsme po zavedení stentu a BRT nabídli TACE. Medián přežití těchto nemocných je 25,16 měsíce.
Závěr. Onkologické intervenční výkony dnes umožňují intervenčním radiologům nabídnout klientům s maligním onemocněním celou škálu paliativních i kurativních výkonů a měly by být nabízeny v každém centru komplexní onkologické péče.

Autoři popisují v obecné a speciální části postupy při CT vyšetření, které mají zlepšit kvalitu CT angiografií. V obrazové dokumentaci upozorňují na možné problémy, které mohou vznikat při sběru dat i v procesu jejich zpracování. Vzhledem k budoucí převaze neinvazivních metod při zobrazování cév jsou uváděny příklady chyb v nejčastějších indikacích - CTA dolních končetin, karotid, aorty, ledvinných tepen a splanchnických cév. Cílem je zlepšit kvalitu prováděných CTA na různých pracovištích a umožnit z výsledků vyšetření jednoznačný diagnostický závěr.

Nejčastější hrudní žilní anomálií je perzistující levostranná horní dutá žíla. Její vzácné ústí do levé síně či levé horní plicní žíly může být zdrojem paradoxní embolizace. V kazuistickém sdělení je popsána diagnostika a úspěšný endovaskulární uzávěr perzistující levostranné horní duté žíly u nemocné, u které se její přítomnost projevila paradoxní embolizací v podobě dvou tranzitorních ischemických atak.

Práce je zaměřena na diferenciální diagnostiku ischemické cévní mozkové příhody (CMP) z hlediska zobrazovacích metod, především magnetické rezonance (MR). V přehledném článku jsou uvedeny všechny klinické jednotky, které z hlediska magnetické rezonance mohou činit diferenciálně diagnostické problémy. Všechny jednotky jsou ilustrovány obrazovou dokumentací. Autoři uvádějí některé charakteristické rysy jednotlivých patologicko-anatomických stavů, které mohou přispět k zlepšení substrátové diagnostiky a také některé klinické informace a paraklinické testy, které jsou důležité z hlediska zlepšení specifity vyšetření magnetickou rezonancí.
Za nejčastější patologické procesy, které mohou imitovat ischemickou CMP, autoři považují difuzní astrocytom (low grade astrocytoma), primární CNS lymfom, herpetickou encefalitidu, postiradiační změny, granulomatózu z Largenhansových buněk (histiocytóza-X), mitochondriální onemocnění typu MELAS (mitochondrial myopathy, encephalopathy, lactic acidosis and stroke-like episodes), PRES (posterior reversible encephalopathy syndrome), gliomatózu mozkovou, PML (progresivní multifokální leukoencefalopatie), limbickou encefalitidu.
Stanovení přesné diagnózy z hlediska dalšího klinického vedení pacienta je zásadní. Je nutné znát celou šíři diferenciální diagnostiky CMP z hlediska MR. I přes tyto znalosti a podrobné klinické údaje nemusí být vždy diagnóza jednoznačná a potom se nevyhneme mozkové biopsii.

Cíl. Zhodnotit praktický přínos softwaru pro automatickou detekci malých plicních uzlů.
Metoda. Dva radiologové s různou délkou praxe (R1 - 1,5 roku, R2 - 10 let) hodnotili počet uzlů a vyšetřovací časy u 14 CT vyšetření nemocných s vícečetnými plicními metastázami. V první fázi studie bylo provedeno hodnocení běžným způsobem. Ve druhé fázi byl použit systém pro automatickou detekci (CAD) plicních uzlů Syngo Lung CAD (Siemens, Forchheim, SRN).
Výsledky. Při použití CAD došlo v obou případech ke zvýšení počtu detekovaných uzlů. Rozdíl v jejich celkovém počtu byl statisticky nevýznamný (R1 o 10,8 %, p = 0,077; R2 o 3,8 %, p = 0,66). U méně zkušeného radiologa (R1) byl ale zjištěn statisticky významný rozdíl v počtu uzlů velikosti do 8 mm (zvýšení počtu o 12 % ve skupině velikosti do 4 mm, p = 0,006 a o 10,7 % ve skupině o velikosti 5-8 mm, p = 0,001) a u zkušenějšího radiologa (R2) u uzlů velikosti do 4 mm (zvýšení počtu o 6,2 %, p = 0,008). V obou případech bylo zaznamenáno statisticky významné zkrácení časů potřebných pro hodnocení (u R1 o 62 %, p < 0,001; u R2 o 32 %, p < 0,001).
Závěr. Systém CAD zvýšil počet detekovaných malých plicních uzlů a zkrátil čas potřebný pro hodnocení. Přínosnější byl pro radiologa s kratší praxí.

Primoimplantace samoexpandibilního nitinolového stentu do izolovaných stenóz a krátkých uzávěrů subrenální břišní aorty je bezpečnou metodou s dobrou primární technickou i klinickou úspěšnostía dlouhodobou průchodností.

Vyšetření cerebrovaskulární rezervní kapacity pomocí SPECT mozku a hyperkapnie je schopno pomoci s výběrem pacientů profitujícím z provedení bypassu mezi povodími zevnía vnitřní krkavice.

Specializovaný cévní neurochirurg a intervenční neuroradiolog by měli spolupracovat ve spádových neurovaskulárních centrech při rozhodování o konkrétní léčbě pro daného pacienta.

Hodnocení "Loes score" určuje rozsah postižení mozkové tkáně v obrazu magnetické rezonance (MR) a je významným kritériem pro indikaci transplantace kostní dřeně.