Ces radiol. 2011, 65(2):92-101

Endovaskulární léčba onemocnění sestupné hrudní aorty a aortálního oblouku - desetileté zkušenosti našeho centraPůvodní práce

Jan Raupach¹, Miroslav Lojík¹, Jan Vojáček², Alexander Ferko³, Antonín Krajina¹, Jan Harrer², Martin Tuna², Vendelín Chovanec¹, Radovan Malý⁴, Pavel Ryška¹, Ondřej Renc¹, Petr Hoffmann¹

¹ Radiologická klinika LF UK a FN, Hradec Králové

² Kardiochirurgická klinika LF UK a FN, Hradec Králové

³ Chirurgická klinika LF UK a FN, Hradec Králové

⁴ I. interní klinika LF UK a FN, Hradec Králové

Cíl: Retrospektivní analýza efektivity a bezpečnosti endovaskulární léčby onemocnění sestupné hrudní aorty a distálního aortálního oblouku pomocí hrudních stentgraftů.

Metoda: V období od května 1999 do prosince 2010 jsme na našem pracovišti léčili celkem 58 pacientů (44 mužů, 14 žen, průměrný věk 59,5 let). Jednalo se o degenerativní výduť (n = 5), krvácející degenerativní výduť (n = 2), aortální vřed (n = 6), infekční výduť (n = 4), disekci aorty typu B (n = 19), traumatické poranění aorty (n = 22). Pro krátkou proximální kotvící zónu jsme u tří pacientů provedli hybridní výkon s chirurgickým přešitím odstupů supraaortálních tepen a následným zavedením stentgraftu. Celkem jsme u 58 nemocných zavedli 74 hrudních stentgraftů (průměrně 1,3 stentgraftu/pacienta). Předoperační diagnostika a pooperační sledování byly prováděny pomocí CT angiografie. Interval sledování byl 1-135 měsíců, průměrně 44,3 měsíce.

Výsledky: Technická úspěšnost v našem souboru byla 98,5 %, třicetidenní mortalita 9,3 % a jednoroční mortalita 12,9 %. Celková mortalita našeho souboru ve sledovaném období 24,1 %.
Mortalita v příčinné souvislosti s léčbou či s aortálním onemocněním byla 7,4 %. V jednom případě vznikla po léčbě trvalá paraplegie a u jednoho nemocného cévní mozková příhoda. U šesti pacientů byla ve druhé době provedena endovaskulární reintervence se zavedením dalšího stentgraftu (proximální extenze 2×, distální extenze 4×). Ze skupiny 21 nemocných s překrytím odstupu levé podklíčkové tepny (LSA) se ve dvou případech rozvinuly klaudikační obtíže levé horní končetiny, které byly 1× řešeny chirurgickou revaskularizací, 1× konzervativně.

Závěr: Endovaskulární léčba onemocnění sestupné hrudní aorty se stala v našem centru léčbou první volby. Plánované překrytí odstupu LSA ke zlepšení proximální stabilizace při obtížných anatomických podmínkách přináší akceptovatelné riziko ischémie levé horní končetiny. Hybridní výkony umožňují další rozšíření endovaskulární léčby na postižení aortálního oblouku.

Klíčová slova: hrudní aorta, aneuryzma, disekce, aortální trauma, aortální vřed, endovaskulární léčba, stentgraft, komplikace

Přijato: 31. březen 2011; Zveřejněno: 1. červen 2011  Zobrazit citaci