(3. 10. 1925-21. 1.2008)
Začátkem tohoto roku zastihla naši radiologickou obec smutná zpráva o skonu dalšího z generace budovatelů oboru, emeritního primáře radiodiagnostického oddělení Krajské nemocnice v Liberci, čestného člena České radiologické společnosti (a netoliko jí), milého přítele ?Jardy" Berana. Skončila tak životní pouť člověka, těšícího se obecné ústě a respektu z vykonaného díla, již za svého života. Jeho životní dílo jsme oceňovali všichni - jeho upřímnému přátelství jsme se těšili mnozí.
Biografická data s hlavními údaji o etapách jeho života, dosažených výsledcích a závažnosti přínosů jsme podrobněji uvedli ve zdravici k jeho osmdesátinám (Čes Radiol 2005; 59: 364-365). Jsou, bohužel, i daty závěrečnými, poněvadž se již nenaplnilo naše tehdejší přání jubilantovi, aby dále užíval zdravého a aktivního života v pohodě. Vážnému zdravotnímu problému čelil se svou obvyklou odhodlaností, byť s vědomím, že podstupuje nerovný boj, jehož výsledek je nám všem osudově zakódován. Přítele Jaroslava chovají v mysli všichni jeho současníci jako dynamikou kypícího člověka, života znalého a život milujícího, který nezůstal nic dlužen rodině, okolí, svému oboru a naší společnosti. Zůstal věren kraji, v němž celoživotně působil, a nadále zůstane vzorem toho, co dokáže cílevědomý a talentovaný člověk na významném pracovišti i mimo ?centrum". Jeho výkony budily s ohledem na tehdejší politické a ekonomické poměry vždy uznání. Jeho odborné přínosy nejen na poli diagnostiky pohybového ústrojí, ale v radiodiagnostice jako celku, byly příkladem toho, že i za ztížených podmínek rozhoduje dalekosáhle cílevědomá píle, vzdělání a schopnosti. Jaroslav nikdy nešetřil sám sebe v pracovním nasazení. V živé paměti je ještě jeho aktivita ve výborech Československé a České radiologické společnosti, v nichž tradičně vedl osteologickou sekci. Dobře pamatuji na jím vedené semináře na půdě radiologické kliniky FVL UK v Praze, v letech 70. a 80. minulého století, kdy pro nás bylo krajně obtížné získávání moderních poznatků ve světě. Z Liberce přivážel obětavě balíky snímků ?ad demonstrandum" s bystrými komentáři a svými zkušenostmi. Byl důsledně dbalý Hippokratovy přísahy, požadující sdílení vlastních a nových zkušeností ostatním. Předčil tak mnohá ?akademická" pracoviště.
V Liberci vybudoval primář Beran pracoviště uznávané odborné kvality, k němuž rádi tíhli k zaškolení a poučení mladí i starší lékaři oboru. Míval u nás nejvíce kmenových ?dvojatestovaných" radiodiagnostiků. Založil i tradici ?Libereckých osteologických dnů", které až do penzionování vedl. Měl mimořádné zásluhy o činnosti Spolku lékařů ČLS JEP v Liberci, pracoval v řadě odborných společností, především revmatologicky zaměřených a byl za to po zásluze odměněn jejich čestným členstvím. Nejvíce ho ale těšilo nevyřčené ocenění, které napoví hodně i nezasvěceným: pravidelné kontakty i s bývalými žáky a spolupracovníky, kteří se vždy těšili na každoroční shledání a přátelské posezení v Liberci; třeba i po desetiletích po svém odchodu z něho na různá jiná pracoviště.
V kolegovi Beranovi nám odešla do historie oboru jedna z vynikajících osobností, zasluhujících našeho vděku a úcty. Ani tato skromná posmrtná vzpomínka nemůže odborně - natož lidsky - plně vyjádřit náš zármutek nad jeho ztrátou.
prof. MUDr. Jaromír Kolář, DrSc.
Download citation
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution 4.0 International License (CC BY 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.