(16. ledna 1931 - 24. ledna 2010)
Rok 2010 začal pro českou a slovenskou radiologickou komunitu nešťastně. Hned v lednu vnesla do našich srdcí smutek zpráva o úmrtí čestné členky České radiologické společnosti i České lékařské společnosti J. E. Purkyně, u nás i za hranicemi obecně oceňované ženy - radioložky, která v České republice jako první "dosáhla" na profesuru - ale také na něco ještě cennějšího: na přirozenou autoritu u všech, kdo znali ji osobně, nebo aspoň výsledky její celoživotní práce. Ztráta osobnosti je pro každý obor v něčem nenahraditelná. Opouští ji zasloužilý odborník a neopakovatelná legenda a zářný vzor statečné a houževnaté ženy, jakou Bohutová byla.
"Jola" Bohutová byla rodačka ze slovenské Žiliny a její záměr vystudovat v časných poválečných letech medicínu ji zavál na Lékařskou fakultu FVL Univerzity Karlovy v Praze. Zde našla již během studií svého životního partnera a provdala se. Usilovným studijním nasazením si přivodila vážné plicní onemocnění, které ji stálo více než rok činorodého života. Dokázala však dostudovat a odpromovat, starat se o manžela - budoucího vysokoškolského učitele, dceru i syna, kteří s její péčí vykročili po letech úspěšně na své životní dráhy odborníků. Praktickou zdravotnickou činnost zahájila na pneumologickém oddělení nemocnice v Praze-Motole. Záhy však byla okouzlena možnostmi radiologie a přešla do tohoto oboru. Zde si její mimořádné bystrosti a výkonnosti, kterou by sotva kdo byl hledal v tak subtilně vyhlížející lékařce, všiml prof. Věšín, který ji po svém přechodu k vedení katedry radiodiagnostiky ILF v Praze na Bulovce zlákal na místo asistentky katedry. Byl to výrazný zisk pro FNB i postgraduální východu. Bohutová využila rostoucí znalosti ve všech úsecích radiologie k přednostní orientaci na neuroradiologii, angiologii a ORL. Záhy vzbudila pozornost svou manuální zručností i odvahou, s níž se průkopnicky pustila do riskantních intervenčních zákroků na cévách, jícnu a jiných orgánech, zhusta s onkologickým zaměřením. Absolvovala delší studijní pobyt u čelního neuroradiologa prof. Waskenheima ve Strasbourgu, přednášela a publikovala u nás i v zahraničí.
To však bylo sice v období totality obecně vysoce hodnoceno, ale jí nepřinášelo dlouhou dobu zasloužený akademický postup. Teprve v osmdesátých letech 20. století se jí otevřela po úspěšné obhajobě doktorské disertace cesta k akademickému postupu - docentuře a profesuře. Zesnulá má zásadní zásluhu o založení České neuroradiologické společnosti - ale to byla už počátkem let devadesátých ustavena vedoucí radiologické katedry IPVZ a pokračovala ve vytváření jejího dělného prostředí až do kritického náporu vážného onemocnění, které ji v roce 2007 donutilo vzdát se těchto aktivit a nemilosrdně ji skosilo v posledním roce života před dosažením osmdesátky.
Početné řady pacientů, spolupracovníků, školenců i atestantů vždy obdivovaly její intelekt, znalosti, neokázalost vystupování a takt. U malé skupinky z nás, která poněkud nahlédla do dalších životních příkoří, která musela překonávat (život byl k ní často nemilosrdný), aniž dala v práci znát, s čím musí zápolit, znásobovala ještě více svůj obdiv k ní.
Profesorka Bohutová se významně zasloužila o náš obor a patří k jeho významným budovatelům.
prof. MUDr. Jaromír Kolář, DrSc.
Download citation
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution 4.0 International License (CC BY 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.