Ces Radiol 2011;65(2): 131 -136
Köcher M, Válek V, Černá M, Kozák J, Neoral Č, Aujeský R, Andrašina T. Léčba benigních striktur jícnu rezistentních na balónkovou dilataci biodegradabilními stenty
Cíl. Léčba benigních striktur jícnu je zásadně odlišná od léčby striktur maligních. U benigních striktur se všeobecně preferuje řešení nechirurgické. Dilatace benigní striktury je dnes metodou první volby. Některé striktury však reagují velmi špatně či vůbec na dilatační léčbu. Řešením u nemocných s benigní strikturou jícnu rezistentní na dilataci stále diskutovaným v literatuře je dilatace striktury pomocí dočasně implantovaných jícnových stentů. Použití biodegradabilních stentů v léčbě benigních striktur rezistentních na balónkovou dilataci zajistí rovněž dlouhodobou dilataci se současnou možností příjmu potravy, ale bez nutnosti jejich pozdějšího odstranění. Cílem naší studie je prezentovat zkušenosti s technikou implantace biodegradabilních jícnových stentů a zhodnotit výsledky léčby ve smyslu klinického efektu.
Metoda. Biodegradabilní samoexpandibilní SX Ella-BD stent (Ella-CS, Hradec Králové, Česká republika) je vyráběn z absorbovatelných polydioxanonových monofilament. Od března 2007 do prosince 2010 jsme léčili celkem 15 pacientů (12 mužů a 3 ženy) s benigní strikturou jícnu rezistentní na balónkovou dilataci implantací celkem 20 biodegradabilních stentů. Průměrný věk pacientů byl 65,5 let (od 6 do 85 let).
Výsledky. Zavedení stentů do místa stenózy a jeho rozvinutí ve správné pozici bylo vždy úspěšné, primární technická úspěšnost dosáhla 100 %. Léčba byla primárně klinicky úspěšná u šesti nemocných (40 %). Sekundární klinická úspěšnost metody, kterou jsme definovali jako možnost uspokojivého polykání (minimálně stupeň 1) bez ohledu na další reintervenci s jedinou podmínkou, a to významného prodloužením intervalu mezi případnými reintervencemi, dosáhla 80%. Z komplikací se vyskytla bolest po implantaci stentu u jednoho nemocného a rovněž u jednoho nemocného ezofagotracheální pištěl. U dvou nemocných jsme zaznamenali částečnou migraci stentu, hyperplazii sliznice u třech nemocných a restenózu u čtyřech nemocných.
Závěr. Použití biodegradabilních stentů je technicky možné a bezpečné. Degradabilita eliminuje nutnost jeho odstranění, a tím riziko komplikací vyplývajících z instrumentací souvisejících s vyjmutím stentu. Léčba je však zatížena relativně vysokým procentem restenóz. Relativně častou, ale prostou balónkovou dilatací řešitelnou, komplikací je rovněž hyperplazie sliznice. K definitivnímu zhodnocení je nutný větší soubor nemocných.
Klíčová slova: jícen, benigní striktura, stent, biodegradabilní stent.
Köcher M, Válek V, Černá M, Kozák J, Neoral Č, Aujeský R, Andrašina T. The treatment of benign oesophageal strictures resistant to the balloon dilation by biodegradable stents
Aim. Non-surgical therapy is generally preferred in benign strictures. Dilation is a first-choice method in benign stricture. However, some strictures are resistant to dilation. The biodegradable stents, used for elective therapy of benign esophageal stenoses, which are resistant to the balloon dilation, will produce long-term dilation with preservation of free food intake. Because of gradual degradation it is not necessary to retreive them. The aim of our study is to present the first experience in implantation technique and clinical effectiveness of a new type of esophageal biodegradable stent in the treatment of benign oesophageal strictures resistant to the balloon dilation.
Method. Biodegradable SX ELLA Esophageal Stent is a self-expandable stent braided from synthetic, absorbable monofilament which is composed of polydioxanone. From March 2007 to December 2010 we treated 15 patients (12 men, 3 women, mean age 65.5 years) by 20 stents for benign oesophageal strictures resistant to the balloon dilation.
Results. Stent placement was successful and well tolerated in all patients. Primary clinical success was achieved in 6 patients (40%), secondary clinical success in 12 patients (80%). Pain was observed in 1 patient, migration in 2 patients and fistula in 1 patient. Mucosal hyperplasia was observed in 3 and restenosis in 4 patients.
Conclusion. The use of biodegradable SX ELLA Esophageal Stent is feasible and safe. Its use eliminates the need of removing the stent after long-term dwelling in situ as well as the risk of complications related to the removal. However, mucosal hyperplasia and restenosis are relatively frequent complications and more patients and longer follow up is needed.
Key words: esophagus, benign stricture, stent, biodegradable stent.