Česká radiologie - Czech Radiology
- AKTUÁLNÍ ČÍSLO
- VYDANÁ ČÍSLA
- VYHLEDÁVÁNÍ
- PERIODIKUM
- REDAKČNÍ RADA
- PŘEDPLATNÉ
- INZERCE
- POKYNY
PRO AUTORY - INSTRUCTIONS
FOR AUTHORS
ISSN 1210-7883
Původní práce
Ces Radiol 2015;69(2): 116 -121
ENDOVASKULÁRNÍ LÉČBA RUPTURY ANEURYSMATU ABDOMINÁLNÍ AORTY A ANEURYSMATU SPOLEČNÉ KYČELNÍ TEPNY
ENDOVASCULAR REPAIR OF RUPTURED ABDOMINAL AORTIC ANEURYSM AND COMMON ILIAC ARTERY ANEURYSM
Martin Köcher1, Petr Utíkal2, Petr Dráč2, Marie Černá1, Petr Bachleda2, Vojtěch Prášil1, Martin Hazlinger1
1 Radiologická klinika LF a FN, Olomouc
2 II. chirurgická klinika LF a FN, Olomouc
SOUHRN
Köcher M, Utíkal P, Dráč P, Černá M, Bachleda P, Prášil V, Hazlinger M. Endovaskulární léčba ruptury aneurysmatu abdominální aorty a aneurysmatu společné kyčelní tepny
Cíl: Stále více literárních údajů přináší přesvědčivé informace o tom, že EVAR může být indikována i u nemocných s rupturou aneurysmatu abdominální aorty (RAAA). Výhodou EVAR při léčbě RAAA je, že umožňuje vyhnout se laparotomii, a předchází tak výraznému snížení krevního tlaku vedoucímu až k cirkulačnímu kolapsu při uvolnění retroperitonea, snižuje kardiorespirační zátěž a minimalizuje ztráty krve. Cílem práce je zhodnotit vlastní zkušenosti s akutní endovaskulární léčbou rupturovaných aneurysmat abdominální aorty či aneurysmat společné kyčelní tepny.
Metodika: Od roku 2011 do konce roku 2014 jsme léčili celkem deset nemocných s RAAA nebo rupturou aneurysmatu arteria iliaca communis (RAAIC). Průměrný věk nemocných zahrnutých do souboru byl 69,3 let v rozmezí od 61 do 79 let (medián věku nemocných - 68 let). Sedm nemocných bylo léčeno pro RAAA, tři nemocní pro RAAIC.
Výsledky: Celkem u osmi nemocných jsme použili bifurkační stentgraft - u všech sedmi nemocných s RAAA a jednoho nemocného s RAAIC U jednoho ze sedmi nemocných s RAAA byla pro délku proximálního krčku 5 mm použita chimney technika. U dvou nemocných bylo možné řešit RAAIC pouze pomocí tubulárního stentgraftu. Primární technická úspěšnost dosáhla v našem souboru 100%, perioperační letalita 20 %.
Průměrná doba dalšího sledování nemocných v době zpracování souboru byla 13,5 měsíců, v rozmezí od 10 do 38 měsíců. Déle než 1 rok bylo sledováno sedm nemocných. Z pozdních komplikací jsme u jednoho nemocného zaznamenali endoleak typu II bez zvětšování vaku aneurysmatu. Jedenkrát jsme zaznamenali uzávěr raménka bifurkačního stentgraftu.
Závěr: Na základě našich zkušeností a literárních výsledků jsou na našem pracovišti v současné době hemodynamicky stabilní pacienti s RAAA a RAAIC a vhodnou morfologií indikováni k endovaskulární léčbě.
Klíčová slova: ruptura aneurysmatu abdominální aorty, ruptura aneurysmatu arteria iliaca communis, endovaskulární léčba
SUMMARY
Köcher M, Utíkal P, Dráč P, Černá M, Bachleda P, Prášil V, Hazlinger M. Endovascular repair of ruptured abdominal aortic aneurysm and common iliac artery aneurysm
Aim: In comparison with open surgery the endovascular treatment of ruptured abdominal aortic aneurysm can avoid laparotomy with subsequent significant blood pressure drop leading to the circulation collapse while releasing of the retroperitoneum, can reduce cardiopulmonary complications and minimize blood loss. The aim of the study is to evaluate our own experience with acute endovascular treatment of ruptured abdominal aortic aneurysm and common iliac artery aneurysm.
Methods: From the year 2011 to December 2014 10 patients with average age of 69.3 years (range 61-79 years, median - 68 years) were treated for ruptured abdominal aortic aneurysm and common iliac artery aneurysm (RCIAA). Seven patients were treated for ruptured abdominal aortic aneurysm and three patients for ruptured common iliac artery aneurysm.
Results: We used the bifurcated stentgraft in eight patients Results: in all seven patients with RAAA and in one patient with RCIAA. In one of the seven patients with RAAA chimney technique was used. In two patients with RAAIC tubular stent-graft only can be used. Primary technical success was achieved in 100% of patients, perioperative mortality 20%. Patients were followed-up 10-38 months, mean follow-up was 13.5 months.
Seven patients were observed more than one year. Secondary endoleak type II was found at follow-up CT in one patient. In one patient thrombosis stent-graft leg was found during follow-up.
Conclusion: Based on our experience and literature results in our department currently all hemodynamically stable patients with ruptured abdominal aortic aneurysm or ruptured common iliac artery aneurysm and suitable morphology are indicated for endovascular treatment.
Key words: ruptured abdominal aortic aneurysm, ruptured common iliac artery aneurysma, endovascular therapy