Česká radiologie - Czech Radiology

Hlavní stanovisko práce

Translumbální katétry představují bezpečnou alternativu pro zajištění dialýzy u pacientů s vyčerpanými běžnými žilními vstupy.

SOUHRN

Jonszta T, Czerný D, Procházka V, Jalůvka F, Vrtková A, Chovanec V, Krajina A. Translumbální dialyzační katétry

Cíl: Zavedení dialyzačního katétru translumbálním přístupem představuje možnost získání kvalitního žilního přístupu u pacientů s vyčerpanými klasickými žilními vstupy. Cílem této práce je zhodnocení technické úspěšnosti zavedení a dlouhodobé průchodnosti translumbálních hemodialyzačních katétrů (TLK) a porovnání výsledků se standardními tunelizovanými hemodialyzačními katétry zavedenými cestou vnitřníjugulámí žíly (SK).

Metodika: V období od roku 2010 do konce roku 2018 byl na našem pracovišti implantován TLK u 37 pacientů, u nichž vzhledem k okluzijugulámích a  brachiocefalických žil nebylo možné implantovat katétr standardním přístupem. Léčeno bylo 17 (45,9 %) mužů a 20 (54,1 %) žen, věkové rozpětí pacientů bylo 41-89 let, medián 64,0 let. Soubor pacientů s TLK jsme srovnali se skupinou pacientů, u nichž byl za stejné období zaveden tunelizovaný dialyzační katétr standardní cestou přes vnitřní jugulámí žílu. SK cestou vnitřní jugulámí žíly (VJI) byl zaváděn u 196 pacientů, z toho u 113 (57,7 %) mužů a 83 (42,3 %) žen. Věkové rozpětí pacientů bylo 16-91 let, medián 68,5 roku.

Výsledky: Celková doba sledování pacientů ve skupině TLK byla 1-2097 dní, medián 673 dnů. Doba sledování ve skupině SK byla 1-2915 dní, medián 310 dnů. Technická úspěšnost zavedení byla 97,4 %, resp. 98,6 %. Periprocedurální komplikace se vyskytly u 10,3 % výkonů ve skupině TLK a u 4,2 % výkonů ve skupině SK, všechny byly klinicky nevýznamné. Z 37 pacientů ve skupině s TLK zemřelo 23 pacientů (62,2 %) a ze 196 pacientů ve skupině SK zemřelo 53 pacientů (27,2 %). Za celou dobu sledování došlo ke komplikacím přerušujícím průchodnost u 13 katétrů ve skupině TLK a 60 katétrů ve skupině SK. Primární průchodnost katétrů byla ve skupině TLK 76,7 % za 1 rok a 39,5 %  za 4 roky od zavedení. Ve skupině SK byla jednoletá primární průchodnost 69,0 % a 27,7 % za 4 roky od imptantace. Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl mezi oběma skupinami (log-rank test, P = 0,550). Četnost výskytu infekčních komplikací a poruch průchodností katétrů vztažená na 1000 dnů sledování pro jednotlivé skupiny pacientů byla 0,15 a 0,11 u TLK, resp. 0,33 a  0,25 u SK. Během sledováníjsme provedli celkem 15, resp. 75 reintervencí k  udržení průchodnosti katétrů.

Závěr: Zavádění translumbálních žilních katétrů představuje bezpečnou alternativu zajištění dialyzačního přístupu u pacientů s chybějícími žilními vstupy. Zároveň poskytuje dlouhodobý dialyzační přístup, který dovoluje získání času k zajištění nového klasického žilního přístupu.

Klíčová slova: hemodialýza, translumbální přístup, tunelizované centrální žilni katétry

Major statement

Translumbar catheters are safe alternative for dialysis in patients in whom usual access routes are missing.

SUMMARY

Jonszta T, Czerný D, Procházka V, Jalůvka F, Vrtková A, Chovanec V, Krajina A. Translumbar haemodialysis catheters

Aim: Hemodialysis catheter translumbar placement enables high quality venous access in patients with exhausted usualvenous routes. The aim of this study is to evaluate technical success of catheter insertion and long-term patency of translumbar hemodialysis catheters (TLC) and to compare the results with standard tunnelized hemodialysis catheters inserted via intemaljugularvein (SC).

Methods: Between 2010 and 2018 translumbar dialysis catheter (TLC) was inserted in 37 patients in whom occlusion of internal jugular and brachiocephalic veins precluded standard implantation route. 17 (45.9%) men and 20 (54.1%) women were treated with age median 64.0 years, range 41-89 years. The TLC patients were compared with standard tunnelized heamodialysis intemaljugular catheter patients (SC), in whom procedures were performed in the same time period. SC was placed in 196 patients, 113 (57.7%) men and 83 (42.3%) women, with age median 68,5 years, range 16-91 years.

Results: The total time of follow up for the TLC patients was 1-2097 days with median 673 days, while the follow up for the SC padents was 1-2915 days with median 310 days. Technical success rate for the insertion was 97.4% in the TLC group and 98.6% in the SC group. Periprocedural complications occured in 10.3% in the TLC group and 4.2% in the SC group, all of them were self-limiting. 23 (62.2%) patients out of 37 died in the TLC group and 53 (27.2%) patients out of 196 died in the SC group. During the period of follow up there were complications discontinuing catheter patency in 13 catheters from the TLC group and in 60 catheters from the SC group.

The primary patency in 1 year and 4 years of follow up was 76.7% and 39.5% in the TLC group vs 69.0% and 27.7% in the SC group. There was no statistically significant difference between these two groups (Log-rank test, P= 0,550). The incidence rate of infection-related and patency-related complications calculated for 1000 catheter-days was 0.15 and 0.11 in the TLC group vs 0.33 and 0.25 in the SC group. During the study period, 15 interventions in the TLC and 75 in the SC group were performed, aimed at maintaining catheter patency.

Conclusion: The insertion oftranslumbar central venous catheters is a safe method of achieving dialysis access in patients without usual venous routes. Their long-term patency is satisfactory and may serve as a bridge during search for creation of a new usual dialysis access.

Key words: haemodialysis, translumbar approach, tunelled central venous catheters